Šedá-černá můžeme odpovědět jednoznačně?

Na tomto místě jsem shrnula ve stručnosti své osobní zkušenosti s šedými briardy za posledních 20 let. Je to zajímavé téma. Především pro mne, protože má linie šedý gen nese. A briard takových exteriérových kvalit, jako byl např. Adios de Lacabru, Světový vítěz 1990 – myšlenka na odchov takového potomstva, mne stále láká.


ADIOS de Lacabru

Problém zbarvení srsti u briardů je zhruba jednoduchého principu - recesivně založena barva plavá a dominantně založená černá. Kdyby to bylo tak jednoduché…. Nesmíme zapomenout na geny malého účinku, které se do toho ještě vkládají – např. genu pro pigmentaci - sytost, postupné šednutí, ředění pigmentu ve zbarvení srsti, rovnoměrnost rozložení pigmentu…. Tedy komplexním výsledkem pak bývá zbarvení, které u diskutovaných černých-šedých je definitivní až v 3.roce života briarda.
Barva oficiálně šedá (gris-grau-stříbrná-modrá) je u šedě narozených štěňat, jednoduše řečeno, jasná. Takto šedě narození jsou většinou se světlým okem ( i když u nich toto zbarvení oka standard připouští – pozor na „dravčí oko“ – to je vylučující vada, barva oka nemá rušit v ohledu na celkové zbarvení jedince, je to tedy jasně světlá barva, kterou lze rozlišit již u malých štěňat těsně po otevření očí- bývá jasně světle modrá), slabá bývá i pigmentace pysků a pigmentace kolem očí ( úbytek pigmentu je vždy nežádoucí). Tato štěňata mohou být i hůře osrstěná ( opět lze pozorovat od útlého věku po narození, často takto narozená štěňata mají „odlišný odstín šedé barvy v prvních dnech po narození, ale pak do věku 6-8 týdnů opět „zčernají“ ) - srst je „řidší“, kratší, kvalita se postupně může ale vylepšovat až do dospělosti. U těchto briardů velmi záleží na kvalitě stravy, štěňata bývají i často problematická v náchylnosti vůči chorobám ( velmi citlivá kůže), těžce nesou změny ve stravování apod. ( z mých zkušeností byli 2 šedí psi ze 3 postiženi nedostatečnou činností slinivky břišní a trpěli poruchami jater - to samozřejmě souvisí přímo s osrstěním psa). Jedinci od prvních dnů po narození s kvalitním a dostatečně bohatým osrstěním se vyskytují více méně vyjímečně.
Šedě zbarvená se rodí i štěňata po plavém rodiči nesoucím šedý gen – osobně jsem taková štěňata viděla a překvapila mne většinou výbornou stavbou těla a bohatým osrstěním- v jednom případu byla jak plavá matka, tak otec, ve třech letech ale tato šedá přešla do jasně světlé až téměř bílé. Na rozdíl od tohoto rodičovského páru plavého zbarvení, pár, kde je jeden z rodičů černý, může dát dále velmi kvalitní šedé potomstvo.
Šedě narození po černých rodičích jsou také vzácní. Nebývají zatížení tak jasně světlýma očima, pigmentace bývá sytější ( tmavé patro a dásně,pysky). Je nutné brát v úvahu, že toto je zbarvení spojené se spoustou recesivních alel ( tzv.oslabujících účinek genu pro černou-g) v genotypu ( zodpovědný úsek za pigment v srsti aj.). Velkou záhadou a přitom zdrojem nejkvalitnějších šedých briardů bývají linie černě narozených štěňat ( genotyp GG nebo Gg). Mladí psi šednou postupně, třeba až od půl roku, a definitivně se vybarví až ve třech letech. Tito psi mají založen genotyp podobně jako např.kerry blue teriér – zbarvení rodičů a v linii šedých předků pak udává sytost šedé – od štříbrné až po takovou ocelově tmavou metalízu. Mnohdy se mohou (i sezónně) vyskytovat přechody do černé barvy nebo naopak světlejší šedá na končetinách.
Šedé zbarvení se navíc, stejně jako u plaváků, co do sytosti viditelně mění v závislosti na stravě a věku, případně v souvislosti se zdravotním stavem psa – bývají období se sytějším odstínem ( téměř černá barva), stejně tak může šedá mírně světlat.
Mylně se označují za „šedé“ briardi s barvou břidlice – ardoiseé. Tady se střídají v pohledu zblízka černé a téměř bělošedé chlupy. S odstupem vytvářejí celkový dojem šedočerného briarda – jakoby přirozeně stárnoucího jedince.
Výskyt šedého briarda v evropském chovu je běžný, dlouholeté zkušenosti s tímto zbarvením mají chovatelské stanice des Monts d´en Crouzille, de Lacabru. Adios de Lacabru ale nebyl prvním použitým plemeníkem v ČR a SR, který odchovy kvalitních „modrých“ briardů u nás zavedl. Už v chovatelské stanici Jenmart v roce 1987 se po plemeníkovi Afric Černý favorit narodila šedá štěňata, která vynikala kvalitním osrstěním a elegancí. Bohužel také vyšší úmrtností štěňat po narození a neúplným chrupem v dospělosti.
Šedý briard není ničím novým, je to původně se vyskytující zbarvení ( pro naprostou výjimečnost býval mnohdy utrácen a z vrhu likvidován). Vzhledem ale k většímu výskytu problémů se srstí, stravováním, pozdější vyzrálostí jedinců a mnohdy i v souvislosti s nepochopením této zvláštnosti při posuzování na výstavách, je i nyní toto zbarvení málo žádané u nechovatelské veřejnosti.
Problémem je i další chovné zařazení jinak kvalitního jedince. V žádném případě se šedý plemeník nedá použít na plavé feny ( opačně šedá fena se nedá nakrýt plavým psem). Toto spojení dává často žluté oči a řídkou srst u potomstva, což je velmi nežádoucí (nestandardní). Dle sdělení např.paní Mety van Grunsven (chovatelka du Roi des Saules Pleureurs, rozhodčí pro briardy), nese šedé zbarvení větší množství vad skusu a chybějící zuby (což se mi osobně ve zvýšeném měřítku k ostatní populaci briardů ale nepotvrdilo).

Pro chov šedých briardů máme tedy 3 možnosti vedení linie:

1. Po šedých rodičích – pouze šedé potomstvo,
2. po černém a šedém rodiči – potomstvo šedé i černé ( pokud je černý rodič ve zbarvení heterozygot, u černého homozygota se dočkáme pouze černých štěnat),
3. po černých rodičích s šedým genem – potomstvo bude černě narozené, postupně mohou některá štěňata šednout.

A tak pro chovatele nezbývá než plánovat, kontrolovat ….a doufat.