Hallo meine Lieben,
vergangenen Samstag hatten Zotti und ich endlich unsere
Therapiehundeprüfung. Es waren zwei Richterinnen vom ÖKV zur Beurteilung und
wir hatten 9 Aufgaben zu lösen, dazu kam noch Unterordnung und ein weiterer
Prüfungsteil auf der Straße - Begegnung mit anderen Rüden an der Leine und
ich schiebe dabei einen Rollstuhl, ein gehbehinderter Mann stürzt vor uns
mit Krücken und wir müssen ihm helfen, .... alles sehr realistisch.
Ich kann euch nur sagen: Zotti war einmalig super. Mir war klar, dass ich
ganz ruhig und entspannt sein muss, damit ich ihn gut führen kann, und er
ließ sich wunderbar führen. Er hat die ganze Zeit auf mich geschaut, obwohl
die Prüfungskommission gegessen und mit Papiertüten geraschelt hat, er hat
sich nicht ablenken lassen, und hat seinen ganzen Charme bei der 92 jährigen
Dame im Rollstuhl eingesetzt, der hat er die Pfote gegeben und den Kopf ein
bisschen auf den Schoß gelegt, ohne dass ich etwas sagen musste.
Nur mit einer fremden, unbekannten Person alleine weggehen, das hat er nicht
gemacht - das wusste ich aber schon zu Beginn der Prüfung und hab auch
gesagt, dass er diese Übung auf diese Art nicht macht. Dafür ist er
ungeeignet. Nicht einmal die besten Leckereien konnten ihn bewegen, erst als
ich mitging, folgte er der Fremdperson. Es war für die Prüfungskommission
völlig in Ordnung.
Eine Richterin hat gesagt "Er ist eben ein Briard." Das
war gut für mich, denn Zotti ist der einzige Briard unter lauter Golden und
Labrador Retrievern, und ich hatte etwas Sorge, dass er mit der
"Retrieverbrille" beurteilt wird. Das war aber gar nicht der Fall.
Nach der letzten Aufgabe ist er zu mir auf den Schoß gesprungen und hat mich
abgeschleckt ... die Richterinnen haben laut gelacht.
Ganz zum Schluss haben uns beide gratuliert und eine Richterin hat gemeint:
"Monika, du hast einen super Hund mit einem ganz besonderen Wesen, es ist
wunderschön, euch zuzusehen, er liebt dich und er vertraut dir und ihr
leistet gute Arbeit. Ich sehe nicht oft so gut eingespielte Teams. Und du
wirst sehen, er wird sich noch besser entwickeln, er ist noch jung." - Ich
kann euch gar nicht sagen, wie sehr mich das gefreut hat, ich hab fast
geweint. Das war für mich das schönste Richterurteil, dass ich bekommen
konnte.
Wir haben jetzt für 1 Jahr die volle Einsatzberechtigung - sowohl für
Schulen wie auch im therapeutischen Einsatz (Krankenhaus, Pflegeheim,
Behindertenarbeit, etc.). Danach müssen wir jedes Jahr eine Überprüfung
machen. Jetzt gehen wir einmal pro Woche in eine Gruppe (6-8 Personen) mit
geistig und körperlich behinderten Erwachsenen, wo wir Spiele mit dem Hund
machen, die die Mobilität und Reaktion der Menschen fördern. Zotti ist dort
im Streichel- und Futterparadies.
Wenn ich Fotos bekomme, schicke ich sie euch weiter.
Ich weiß, dass ihr euch mit uns freut.
Danke ganz besonders Nada für diesen wunderbaren Hund!
Liebe Grüße
Moni mit Zotti"
Léto 2012 s dětmi u "NADINEK"
Panthere noir složil úspěšně zkoušky - ZOP, ZPU1, PT1, ZZO!
Paris H. složila zkoušky - ZOP, ZZO, BH!
O´Remingtnon Steele - ZOP!
5. Letní relaxační a výcvikový tábor 25.- 31.7.2011
Po předběžné domluvě a velmi vstřícné organizační dohodě s majiteli farmy ve
Stránském – manželi Křenkovými, jsem obnovila tradici pořádání letních
relaxačně-tréninkových týdnů. Sešli jsme se v počtu 6 majitelů v převaze s 11
briardy, 1 malinoa, 2 školitelů a figurantů s 3 německými ovčáky.
Všichni, kdož se zúčastnili, a to nás přicházeli po 5 dnů podporovat i místní
kynologové – na psy 1 NO a jeden labradorský retriever, rozhodně neprohloupili.
Celý týden vládla pohoda, výcvik probíhal dle stanoveného harmonogramu velmi
citlivě podle potřeb a vycvičenosti jednotlivých psů. Postupně v každém dni se
cvičily stopy, poslušnost i prvky obrany jak s malými štěňaty ( nejmladší
účastnice měla 10 týdnů – malá Chantal, alias malá Bročka, starší štěňata
Panthere a Paris Nadina-sis), tak i s psími veterány- Assisi a Brock Au-Auriga
Brie. Poctivě se aktivně a s velkou chutí zapojovaly i psí dámy jako Kennedy Sa
Nadina-sis, tak Issua Nadina-sis.
Pravidelný sportovní trénink byl přerušován pohodovými pauzami na úžasnou domácí
stravu (3x denně – domácí pečivo, mlíčko, sýry, džemy, biomasíčko, domácí
nešizené knedlíčky a jiné lahodnosti a pochutiny), kterou pro nás každý den
připravovala Vlaďka Křenková se svým synem Jakubem. Nezanedbali jsme ani
sociální kontakty a propagaci briardího plemene, která byla realizována formou
návštěvy místních pamětihodností obce Stránské, hradu Sovinec (děti návštěvníků
byly nadšené a ptaly se, kdy budou mít tito psíci své vystoupení na hradě?) a
řemeslnických galerií. V rámci dokonalého sportovně zábavného vyžití našich
psíků jsme zařadili do výcviku a nácviku asertivního psího chování i trénink
agility – celé jedno odpoledne jsme se ve složení všech plemen a věkových
kategorií sešli u překážek a tunelů. Vrcholným „číslem“ byl okamžik, kdy se nám
v tunelu srazilo 6 psů. Na chvíli nám páníčkům zatrnulo, ale psíci se projevili
jako zcela socializovaní a uvědomělí týdenním výcvikem – postupně z různých
stran vybíhali a byli úplně vysmátí a šťastní !
Večerní program nebyl jen čistě zábavný – samozřejmě pro majitele, psíčci
odpočívali po náročném dni a zdravém papáníčku, ale i velmi poučný – a tak jsme
byli svědky velmi vážného a naprosto neočekávaného přerodu psí cvičitelky Vlasty
v naprosto zapálenou domácí paní a řemeslně zručnou „pletařku woodoobábik“. Měli
jsme si možnost vyzkoušet i tak složité techniky starých řemesel jako bylo
spřádání vlny či technika plstění psí srsti.
Konec týdne – víkend, jsme věnovali zkouškám. V sobotu probíhaly národní zkoušky
a v něděli mezinárodní. Všichni nastoupení splnili, a i přes extrémní počasí –
téměř vytrvalý déšť a málem i sníh a mráz, byli úspěšní na plné čáře. Bylo to
určitě nejen díky připravenosti psíků a jejich psovodů, ale také hlavně díky
příjemné atmosféře, kterou nám vytvořili i rozhodčí – Monika Novotná a Jan
Strach. Poděkování za celé naše osazenctvo a výcvikuchtivé majitelé patří i
našemu briardímu krotiteli Jardovi Zdražilovi. A na konec nesmím zapomenout ,
naše výcvikové sluníčko – chlapeček Davídek, byl nejen zdatným pomocníkem
výcviku, ale byl i jako odborný lektor nápomocen našemu laickému večernímu
počítačovému dámskému klubu.
Krásné zážitky a naprosté nadšení našich psíků je nám všem plným závazkem do
příštího roku. Takže za rok opět nashledanou!
Stále pracujeme: Issua - anděl v betlému 2010.
"Letošní zážitek- máme skvělé ochránce rodin a domovů"
Mila Nado,
srdecne zdravime z Kanady.
Myslim na Vas a jsem Vam kazdy den vdecna za Cardaska. Dnes ho mam s sebou v
praci (vyjimecne) a to je tak hodny pes, ze si ho nemuzu vynachvalit.
Sel se mnou pro postu a do banky a je jak magnet na lidi. Vsichni na nej chteji
mluvit a pohladit ho a jemu se ta pozornost mooooc libi. (To kdyby lide jeste
videli, jak vypada, kdyz ma dlouhe vlasy.....!)
Jinak musim poreferovat Cardaskovo prvni setkani s medvedem. (Jiste medvedy
citil a mozna i videl drive.) Ale tentokrat se nam to odehralo primo u domu.
Cardasek lezel pred vchodem na jeho mistecku, my jsme jedli veceri a v tom
vidime z okna medveda hned za barakem, ktery si to kracel z druhe strany nez kde
byl Cardas. Medved byl obrovskej. Muj syn jen strnule rika: "Honem, Cardase
dovnitr!" Vyskocila jsem a vybehla ke dverim, ale Cardas v tu chvili uz medveda
ucitil a vyrazil. Ja jsem kricela na plne decibely a medved se jal pomalu
odchazet smerem les. Kdyz ovsem zjistil, ze je pronasledovany psem, tak se
zastavil, otocil...... a ted jsem cekala s hruzou co bude (stale jsem kricela,
deti mezitim vybehly ven s hrncema a poklickama a delaly ramus). Cardas se
zastavil asi 10m od medveda a oba si stali "svoji pudu". (Muj velky pes vypadal
vedle toho medveda jak trpaslik.) Po nekolika vterinach Cardas konecne poslechl
muj jekot a prisel. Medved okamzite odbehl do lesa. To jsem si oddechla. Cardas
se zachoval presne, jak bych si prala a jak bylo naprosto nejlepe pro hlidaciho
psa. Medveda "odtlacil", ale nevyprokoval k utoku. Proste je skvelej, Nado.
Perfektni pes.
A mimochodem je ve spickove forme, a ze ho mam ostrihaneho, tak clovek muze
obdivovat vsechny svaly, ktere mu po tele hraji, kdyz bezi. (Dnes jsme ubehli
15km...)
A aby jste si nemyslela, ze je jen venku na hlidani, tak momentalne hlasite
chrape na gauci vedle kocoura. Deti z toho maji neskutecnou radost.
Obcas zavitam na Vasi webovou stranku, vidim, ze mate neustale uspechy ve
vystavach. Mate doma (nebo vidate se) s nekterym z Cardaskovych sourozencu?
Zajimalo by me, jestli jsou vsichni tak povedeni, nebo jestli mam nejlepsiho psa
:-)
Preji Vam hezky tyden a rada bych se dozvedela nejake briardi novinky.
Hanka, Canada
"Předností našich psů je vysoký temperament a radost práce, velká láska k lidem i ke psům-vše lze úspěšně zúročit v záchranářské práci!"
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
"Nácvik obrany majitele a jeho majetku má náš chov v krvi, naše psíky to navíc ohromně baví."
![]() |
![]() |
![]() |
"Pastevecké vlohy našich psů nezůstávají ležet ladem, hlídání ovcí pilujeme od prvních štěněčích krůčků."
![]() |
![]() |
![]() |
"Úspěchy sbíráme i na všestranných závodech, zima a sníh nás neodradí."
![]() |