CZ EN


Hallo meine Lieben,
vergangenen Samstag hatten Zotti und ich endlich unsere Therapiehundeprüfung. Es waren zwei Richterinnen vom ÖKV zur Beurteilung und wir hatten 9 Aufgaben zu lösen, dazu kam noch Unterordnung und ein weiterer Prüfungsteil auf der Straße - Begegnung mit anderen Rüden an der Leine und ich schiebe dabei einen Rollstuhl, ein gehbehinderter Mann stürzt vor uns mit Krücken und wir müssen ihm helfen, .... alles sehr realistisch.

Ich kann euch nur sagen: Zotti war einmalig super. Mir war klar, dass ich ganz ruhig und entspannt sein muss, damit ich ihn gut führen kann, und er ließ sich wunderbar führen. Er hat die ganze Zeit auf mich geschaut, obwohl die Prüfungskommission gegessen und mit Papiertüten geraschelt hat, er hat sich nicht ablenken lassen, und hat seinen ganzen Charme bei der 92 jährigen Dame im Rollstuhl eingesetzt, der hat er die Pfote gegeben und den Kopf ein bisschen auf den Schoß gelegt, ohne dass ich etwas sagen musste. Nur mit einer fremden, unbekannten Person alleine weggehen, das hat er nicht gemacht - das wusste ich aber schon zu Beginn der Prüfung und hab auch gesagt, dass er diese Übung auf diese Art nicht macht. Dafür ist er ungeeignet. Nicht einmal die besten Leckereien konnten ihn bewegen, erst als ich mitging, folgte er der Fremdperson. Es war für die Prüfungskommission völlig in Ordnung.

Eine Richterin hat gesagt "Er ist eben ein Briard." Das war gut für mich, denn Zotti ist der einzige Briard unter lauter Golden und Labrador Retrievern, und ich hatte etwas Sorge, dass er mit der "Retrieverbrille" beurteilt wird. Das war aber gar nicht der Fall. Nach der letzten Aufgabe ist er zu mir auf den Schoß gesprungen und hat mich abgeschleckt ... die Richterinnen haben laut gelacht. Ganz zum Schluss haben uns beide gratuliert und eine Richterin hat gemeint: "Monika, du hast einen super Hund mit einem ganz besonderen Wesen, es ist wunderschön, euch zuzusehen, er liebt dich und er vertraut dir und ihr leistet gute Arbeit. Ich sehe nicht oft so gut eingespielte Teams. Und du wirst sehen, er wird sich noch besser entwickeln, er ist noch jung." - Ich kann euch gar nicht sagen, wie sehr mich das gefreut hat, ich hab fast geweint. Das war für mich das schönste Richterurteil, dass ich bekommen konnte.

Wir haben jetzt für 1 Jahr die volle Einsatzberechtigung - sowohl für Schulen wie auch im therapeutischen Einsatz (Krankenhaus, Pflegeheim, Behindertenarbeit, etc.). Danach müssen wir jedes Jahr eine Überprüfung machen. Jetzt gehen wir einmal pro Woche in eine Gruppe (6-8 Personen) mit geistig und körperlich behinderten Erwachsenen, wo wir Spiele mit dem Hund machen, die die Mobilität und Reaktion der Menschen fördern. Zotti ist dort im Streichel- und Futterparadies. Wenn ich Fotos bekomme, schicke ich sie euch weiter. Ich weiß, dass ihr euch mit uns freut. Danke ganz besonders Nada für diesen wunderbaren Hund!

Liebe Grüße
Moni mit Zotti"





Léto 2012 s dětmi u "NADINEK"

Panthere noir složil úspěšně zkoušky - ZOP, ZPU1, PT1, ZZO!
Paris H. složila zkoušky - ZOP, ZZO, BH!
O´Remingtnon Steele - ZOP!



5. Letní relaxační a výcvikový tábor 25.- 31.7.2011

Po předběžné domluvě a velmi vstřícné organizační dohodě s majiteli farmy ve Stránském – manželi Křenkovými, jsem obnovila tradici pořádání letních relaxačně-tréninkových týdnů. Sešli jsme se v počtu 6 majitelů v převaze s 11 briardy, 1 malinoa, 2 školitelů a figurantů s 3 německými ovčáky.
Všichni, kdož se zúčastnili, a to nás přicházeli po 5 dnů podporovat i místní kynologové – na psy 1 NO a jeden labradorský retriever, rozhodně neprohloupili. Celý týden vládla pohoda, výcvik probíhal dle stanoveného harmonogramu velmi citlivě podle potřeb a vycvičenosti jednotlivých psů. Postupně v každém dni se cvičily stopy, poslušnost i prvky obrany jak s malými štěňaty ( nejmladší účastnice měla 10 týdnů – malá Chantal, alias malá Bročka, starší štěňata Panthere a Paris Nadina-sis), tak i s psími veterány- Assisi a Brock Au-Auriga Brie. Poctivě se aktivně a s velkou chutí zapojovaly i psí dámy jako Kennedy Sa Nadina-sis, tak Issua Nadina-sis.
Pravidelný sportovní trénink byl přerušován pohodovými pauzami na úžasnou domácí stravu (3x denně – domácí pečivo, mlíčko, sýry, džemy, biomasíčko, domácí nešizené knedlíčky a jiné lahodnosti a pochutiny), kterou pro nás každý den připravovala Vlaďka Křenková se svým synem Jakubem. Nezanedbali jsme ani sociální kontakty a propagaci briardího plemene, která byla realizována formou návštěvy místních pamětihodností obce Stránské, hradu Sovinec (děti návštěvníků byly nadšené a ptaly se, kdy budou mít tito psíci své vystoupení na hradě?) a řemeslnických galerií. V rámci dokonalého sportovně zábavného vyžití našich psíků jsme zařadili do výcviku a nácviku asertivního psího chování i trénink agility – celé jedno odpoledne jsme se ve složení všech plemen a věkových kategorií sešli u překážek a tunelů. Vrcholným „číslem“ byl okamžik, kdy se nám v tunelu srazilo 6 psů. Na chvíli nám páníčkům zatrnulo, ale psíci se projevili jako zcela socializovaní a uvědomělí týdenním výcvikem – postupně z různých stran vybíhali a byli úplně vysmátí a šťastní !
Večerní program nebyl jen čistě zábavný – samozřejmě pro majitele, psíčci odpočívali po náročném dni a zdravém papáníčku, ale i velmi poučný – a tak jsme byli svědky velmi vážného a naprosto neočekávaného přerodu psí cvičitelky Vlasty v naprosto zapálenou domácí paní a řemeslně zručnou „pletařku woodoobábik“. Měli jsme si možnost vyzkoušet i tak složité techniky starých řemesel jako bylo spřádání vlny či technika plstění psí srsti.
Konec týdne – víkend, jsme věnovali zkouškám. V sobotu probíhaly národní zkoušky a v něděli mezinárodní. Všichni nastoupení splnili, a i přes extrémní počasí – téměř vytrvalý déšť a málem i sníh a mráz, byli úspěšní na plné čáře. Bylo to určitě nejen díky připravenosti psíků a jejich psovodů, ale také hlavně díky příjemné atmosféře, kterou nám vytvořili i rozhodčí – Monika Novotná a Jan Strach. Poděkování za celé naše osazenctvo a výcvikuchtivé majitelé patří i našemu briardímu krotiteli Jardovi Zdražilovi. A na konec nesmím zapomenout , naše výcvikové sluníčko – chlapeček Davídek, byl nejen zdatným pomocníkem výcviku, ale byl i jako odborný lektor nápomocen našemu laickému večernímu počítačovému dámskému klubu.
Krásné zážitky a naprosté nadšení našich psíků je nám všem plným závazkem do příštího roku. Takže za rok opět nashledanou!



Stále pracujeme: Issua - anděl v betlému 2010.

"Letošní zážitek- máme skvělé ochránce rodin a domovů"

Mila Nado,
srdecne zdravime z Kanady.
Myslim na Vas a jsem Vam kazdy den vdecna za Cardaska. Dnes ho mam s sebou v praci (vyjimecne) a to je tak hodny pes, ze si ho nemuzu vynachvalit.
Sel se mnou pro postu a do banky a je jak magnet na lidi. Vsichni na nej chteji mluvit a pohladit ho a jemu se ta pozornost mooooc libi. (To kdyby lide jeste videli, jak vypada, kdyz ma dlouhe vlasy.....!)

Jinak musim poreferovat Cardaskovo prvni setkani s medvedem. (Jiste medvedy citil a mozna i videl drive.) Ale tentokrat se nam to odehralo primo u domu. Cardasek lezel pred vchodem na jeho mistecku, my jsme jedli veceri a v tom vidime z okna medveda hned za barakem, ktery si to kracel z druhe strany nez kde byl Cardas. Medved byl obrovskej. Muj syn jen strnule rika: "Honem, Cardase dovnitr!" Vyskocila jsem a vybehla ke dverim, ale Cardas v tu chvili uz medveda ucitil a vyrazil. Ja jsem kricela na plne decibely a medved se jal pomalu odchazet smerem les. Kdyz ovsem zjistil, ze je pronasledovany psem, tak se zastavil, otocil...... a ted jsem cekala s hruzou co bude (stale jsem kricela, deti mezitim vybehly ven s hrncema a poklickama a delaly ramus). Cardas se zastavil asi 10m od medveda a oba si stali "svoji pudu". (Muj velky pes vypadal vedle toho medveda jak trpaslik.) Po nekolika vterinach Cardas konecne poslechl muj jekot a prisel. Medved okamzite odbehl do lesa. To jsem si oddechla. Cardas se zachoval presne, jak bych si prala a jak bylo naprosto nejlepe pro hlidaciho psa. Medveda "odtlacil", ale nevyprokoval k utoku. Proste je skvelej, Nado. Perfektni pes.
A mimochodem je ve spickove forme, a ze ho mam ostrihaneho, tak clovek muze obdivovat vsechny svaly, ktere mu po tele hraji, kdyz bezi. (Dnes jsme ubehli 15km...)
A aby jste si nemyslela, ze je jen venku na hlidani, tak momentalne hlasite chrape na gauci vedle kocoura. Deti z toho maji neskutecnou radost.
Obcas zavitam na Vasi webovou stranku, vidim, ze mate neustale uspechy ve vystavach. Mate doma (nebo vidate se) s nekterym z Cardaskovych sourozencu? Zajimalo by me, jestli jsou vsichni tak povedeni, nebo jestli mam nejlepsiho psa :-)
Preji Vam hezky tyden a rada bych se dozvedela nejake briardi novinky.
Hanka, Canada

 


JASMINE (podzim-zima 2005)

"Předností našich psů je vysoký temperament a radost práce, velká láska k lidem i ke psům-vše lze úspěšně zúročit v záchranářské práci!"





ISSCHUA (léto 2004)

"Nácvik obrany majitele a jeho majetku má náš chov v krvi, naše psíky to navíc ohromně baví."





JULIUS CAESAR (léto 2004) a KASSANDRA (podzim 2005)

"Pastevecké vlohy našich psů nezůstávají ležet ladem, hlídání ovcí pilujeme od prvních štěněčích krůčků."





GOSHAWK (zima 2004-2005)

"Úspěchy sbíráme i na všestranných závodech, zima a sníh nás neodradí."



TOPlist
konepsikocky